Severočeské muzeum v Liberci
CZ     EN     DE

Navigace

Aktuality

Připravujeme

O muzeu

Expozice

Vstupné

Knihovna

Publikace

Čtvrtletník

Sborníky

Sbírky

Služby

Pracovníci

Fotogalerie

Videogalerie

Archiv webu

Volná místa a
veřejné zakázky


Základní
dokumenty


Pro média

Kontakt

Napište nám

Muzeum dětem




EXPONÁT MĚSÍCE

MILAN PEKAŘ: VÁZA

MILAN PEKAŘ: VÁZA
porcelán, krystalická glazura, 2017,
inv. č. PK4602


Milan Pekař se řadí v současné době k nejvýznamnějším tvůrcům na poli české keramiky a porcelánu. Od roku 2011 působí na pozici odborného asistenta Maxima Velčovského v Ateliéru keramiky a porcelánu na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V roce 2014 byl za svou nádhernou kolekci krystalických váz, kterou představil na přehlídce Designblok v Praze, nominován na Designera roku a stal se vítězem ceny veřejnosti Czech Grand Design.

Unikátní porcelánové vázy na první pohled zaujmou svými glazurami, ve kterých se autor vrací k zapomenuté technice užívané v období Art deco. Proces výroby je výsledkem dlouhodobého studia odborné literatury, zájmu o chemii a především časově náročného testování. Důmyslným využitím vlastností drahých kovů a dalších složek pomáhajících krystalizaci dociluje autor rozdílných výsledků, které lze ovlivňovat teplotou pálení a způsobem chlazení jen do jisté míry. Výrazná a zářivá barevnost vzniklých váz docílená kombinací pestré palety oxidů kovů kontrastuje s lapidárními tvary, jejichž proporce se liší podle jednoduchých matematických poměrů. Každá váza je tak originálem a výsledek je i pro autora jistou měrou překvapení.

Vázy Milana Pekaře dnes můžeme najít v nabídce prestižních prodejních galerií, například londýnské Mint Gallery či pařížské Galerii S. Bensimon. Zájem o ně vyústil u mnohých jejich majitelů dokonce již ve sběratelskou činnost. V roce 2017 se i Severočeské muzeum dohodlo s autorem na vytvoření unikátní vázy pro sbírku keramiky a porcelánu. Váza speciálně vytvořená pro liberecké muzeum byla v roce 2017 zakoupena za přispění Libereckého kraje.


[zobrazit/skrýt více]

» archiv...




























WebArchiv

 

 

 

 

ZTRACENÁ PAMĚŤ

19. 4. - 6. 6. 2017


Ztracená paměť Výstava, jejímž autorem je historik Dr. Alfons Adam a na které se podílelo i Severočeské muzeum v Liberci, Vás provede 18 místy - městy, obcemi i opuštěnými oblastmi, na kterých byli během druhé světové války lidé z mnoha evropských zemí - Židé, Romové, Poláci ze Slezska, naverbovaní nebo zavlečení tzv. východní dělníci (Ostarbeiter), západoevropští civilní pracovníci a váleční zajatci - nuceni pracovat pro nacistickou Třetí říši. Součástí výstavy je i web "Ztracená paměť?", kde naleznete bližší informace o výstavě i doprovodný multimediální materiál k jednotlivým místům.

V regionu se výstava týká nucené práce v Liberci a Chrastavě. Liberec byl od roku 1938 správním sídlem Sudetské župy. Zhruba 80 % obyvatel sedmdesátitisícového města mluvilo německy a většina z nich pracovala v místním textilním průmyslu. Během hospodářské krize ve 30. letech se polovina textilek zavřela a práci ztratilo skoro 10 tisíc lidí. Po Mnichovské dohodě se začalo s urychlenou přestavbou místního průmyslu. Do Liberce se přesunula řada německých firem specializujících se na elektroniku a letectví, například berlínský Argus, Weser Flugzeugwerke z Brém, nebo firma Blaupunkt. V září 1944 bylo v okrese pracovního úřadu Liberec registrováno skoro 25 000 zahraničních civilistů, mezi nimi minimálně 7 500 tzv. ostarbeiterů (pocházejících z okupovaných částí Sovětského svazu) a nejasný počet válečných zajatců. Nuceně nasazení v Liberci žili a pracovali často v samotném centru města. Bylo zde pro ně vybudováno přes 100 provizorních ubytoven, včetně několika lágrů pro Romy ze župy Sudety. Ve většině táborů byli ale ubytováni nuceně nasazení ze Sovětského svazu a váleční zajatci.

Chrastava, vzdálena 10 km severozápadně od Liberce, se od poloviny 19. století rozvinula ve významné centrum textilního průmyslu. Jednostranné zaměření výroby se však v dobách hospodářské krize vymstilo. Většina textilek zavřela své brány a třetina obyvatel města ztratila práci. V roce 1938 byla Chrastava, kde většina obyvatel mluvila německy, připojena k Německé říši. Záhy zde začaly vznikat pobočky říšských zbrojovek. Na práci využívaly válečné zajatce a civilní nuceně nasazené. Kvůli situaci na frontách časem příliv válečných zajatců ustal a na řadu přišli vězni koncentračních táborů. Vzájemný vztah zajatkyň a dozorkyň neprovázel jen teror a násilí; lišil se případ od případu. Přestože byly dozorkyně přesvědčeny, že jsou Židovky drženy v zajetí oprávněně a musí pracovat, jejich bídné zaopatření odporovalo morálnímu přesvědčení mnoha dozrkyň. Jedna z Židovek nasazených v Chrastavě Anna Sussmann vyprávěla, jak jedné z nich dozorkyně věnovala kus látky pod záminkou, že její stroj potřebuje vyčistit. "Načež jsme pak volaly: ‚Paní dozorkyně, poslušně hlásím, že je můj stroj také zašpiněn.' A dostaly jsme také cár látky, ze kterého jsme si udělaly ovinovací kamaše."


 






Otevírací doba:
denně mimo pondělí
9:00-17:00 hodin
středa do 18:00 hodin



Knihovna:
úterý a čtvrtek
13:00-16:00 hodin


Vstupné:
dospělí: 30 Kč
studenti, žáci: 10 Kč
důchodci: 10 Kč

» více...


Krajský úřad Libereckého kraje

Severočeské
muzeum v Liberci
je příspěvkovou
organizací
Libereckého kraje




» vypnout pozadí…

 

© 2004-2016 Severočeské muzeum v Liberci, Jiří Sloup, Anna Baldová, Ivan Rous, kolektiv, Inertia master Czech. Aktualizováno: 21.04.2018 04:20:36