V roce 2016 získalo Severočeské muzeum v Liberci do správy dům rodiny Harcubových č. p. 73 v Harrachově – Novém Světě, v němž se dodnes nachází historicky cenná domácí brusičská a rytecká dílna tvořící jedinečně dochovaný soubor sklářských technologií. Díky ní byl dům v roce 1980 zapsán do Ústředního seznamu kulturních památek.

Kniha si neklade za cíl stát se jednou z řady umělcových monografií. Nevidí Harcubu pouze jako rytce a medailéra, ale také jako citlivého pedagoga, jemuž se předkové z harrachovského domku stali inspirativními vzory. Představuje jej jako člověka, kterého vzpomínky na chudé stavení v malém horském městečku, provázely na všech cestách daleko za hranicemi.

V publikaci mají své nezastupitelné místo odborné texty představující řadu mistrovských děl Jiřího Harcuby, nacházejících se ve sbírkách Severočeského muzea. Jeho pracemi ve skle se zabývá text Oldřicha Palaty a na mincovní a medailérskou tvorbu se ve svém příspěvku zaměřuje Kateřina Nora Nováková. Kapitoly o historii domu, rodu Harcubů a jejich vlivu na tvůrčí a pedagogickou činnost Jiřího Harcuby zpracovává Kristýna Rossmannová. Nepostradatelnou součástí knihy je její obrazová část, ať už se jedná o dobové fotografie a kresby, nalezené přímo na místě, nebo o současné záběry do interiéru domu od Michaela Čtveráčka a fotografie originálů Harcubových děl pořízených Miladou Dománkovou. Atmosféru nynější podoby domu v Harrachově jedinečným způsobem vystihují fotografie Šimona Pikouse a Karla Doška.

Publikace je nejen výsledkem rešerší, rozhovorů a výzkumů v oblasti historie, umění, designu a dochovaných materiálů rozličného charakteru. Je také jedním z příspěvků, kterými se Severočeské muzeum zasazuje o to, aby se v návaznosti na umělecký a pedagogický názor Jiřího Harcuby stal dům v Harrachově připomínkou významu osobnosti tohoto slavného rytce a medailéra.