Publikaci Sochy dnů všedních a nevšedních tvoří dvě samostatné studie. V první se Bohunka Krámská zabývá betlemářství na Turnovsku, Železnobrodsku a Novopacku. Betlémy jsou v publikaci sledovány od třicetileté války jako prostředky pastorační praxe a součást duchovního života z archivních materiálů římskokatolických farností, kostelních účtů, inventářů a kronik, z nichž lze vyčíst jména místních tvůrců, malířů, truhlářů a dalších řemeslníků zhotovujících rekvizity k církevním slavnostem, procesím a poutím. Text je provázen velkým množstvím barevných i černobílých fotografií betlémů z muzejních a soukromých sbírek.

Studie Jana Mohra pojednává o českoněmeckém sochaři Franzi Metznerovi (1870–1919), jehož tvorba zasáhla vedle českých zemí také Rakousko, Německo, Švýcarsko a Belgii, respektive dnešní Polsko. Jeho propojení na sochařský doplněk architektury mu svého času přineslo značné uznání, které bylo korunováno přizváním na dokončení sochařské části Památníku bitvy národů u Lipska. Daleko výtvarně významnější jsou však jeho monumentalizující práce na dalších budovách, především v Praze a solitérní tvorba z doby okolo první světové války.